Zákon definuje závět v rámci ustanovení § 1494 občanského zákoníku jako odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel (tedy osoba, která závětí přenechává) pro případ své smrti osobně zůstavuje (přenechává) jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. 

Jak vyplývá ze samotného textu zákona, v závěti je možné určit jednoho nebo i více dědiců a stanovit, v jakém podílu budou tito dědicové dědit. Závěť tak umožňuje upravit dědictví podle vaší vůle namísto toho, aby se dědictví řešilo pouze podle zákonné dědické posloupnosti. Zcela zásadní výhodou ale současně i nevýhodou je skutečnost, že samotnou závět lze během života měnit nebo i rušit dle vůle zůstavitele. 

Závěť se hodí například tehdy, když chcete, aby po vás dědil partner, sourozenec nebo jiná blízká osobu. Využít ji můžete také tehdy, když chcete majetek mezi dědice rozdělit jinak, než stanoví zákonná dědická posloupnost. Zároveň ale musíte respektovat některá zákonná omezení, zejména právo nepominutelných dědiců na povinný díl.

Rychlý přehled

• Závětí můžete určit, kdo po vás bude dědit a v jakém podílu.
• Závěť může upravit celou pozůstalost nebo jen její část.
• Konkrétní věc můžete určité osobě přenechat také prostřednictvím odkazu.
• Děti zůstavitele mají jako nepominutelní dědicové právo na povinný díl.
• Závěť může být pořízena soukromou listinou, veřejnou listinou nebo ve výjimečných případech s úlevami.
• Závěť můžete během života změnit nebo zrušit.

Co můžete závětí určit?

Chcete rozhodnout, kdo po vás bude dědit? Závěť vám umožňuje tuto vůli vyjádřit přímo. Můžete určit jednoho dědice, více dědiců nebo stanovit jejich podíly.

Pokud například povoláte dva dědice, můžete určit, že každý získá polovinu pozůstalosti. Můžete ale stanovit i jiné podíly. Pokud podíly neurčíte, připadnou dědicům zásadně stejné podíly
(§ 1500 občanského zákoníku).

Závětí pak nemusíte upravovat celý váš majetek, resp. pozůstalost. Závětí totiž můžete například určit, kdo má dědit váš dům, zatímco o zbytku pozůstalosti se bude postupovat podle zákonné dědické posloupnosti (§ 1499 občanského zákoníku).

Chcete někomu přenechat konkrétní věc, ale nechcete, aby se stal dědicem? V takovém případě může být vhodným řešením odkaz. Odkaz umožňuje přenechat určité osobě konkrétní věc nebo jiné plnění, aniž by se z ní stal dědic. Odkaz proto není samostatným druhem pořízení pro případ smrti, ale může být součástí závěti nebo dovětku. 

Závěť může obsahovat i další ustanovení. Zůstavitel může například stanovit podmínku, doložit čas nebo uložit dědici či odkazovníkovi příkaz. Tyto takzvané vedlejší doložky v závěti upravují
§ 1551 až § 1574 občanského zákoníku.

TIP Z PRAXE: Pokud chcete konkrétní osobě přenechat například auto, šperk nebo jinou věc, nejdříve si ujasněte, zda z ní chcete udělat dědice, nebo jí chcete přenechat pouze konkrétní majetek. V druhém případě může být vhodnější odkaz.

Co jsou vedlejší doložky v závěti?

Můžete dědictví spojit s určitou podmínkou nebo povinností? Ano. Občanský zákoník umožňuje, aby zůstavitel k dědictví připojil podmínku, doložení času nebo příkaz (§ 1551 občanského zákoníku).

Podmínka znamená, že právní účinky zanechaného majetku závisejí na tom, zda určitá budoucí skutečnost nastane nebo nenastane. Například může zůstavitel spojit nabytí určitého majetku s tím, že dědic splní určité jednání, které má zůstavitel na mysli. Zákon přitom rozlišuje odkládací a rozvazovací podmínku a stanoví pro ně samostatná pravidla (§ 1561 až 1563 občanského zákoníku).

Doložení času určuje, kdy určité právo vznikne, případně kdy skončí nebo je časově omezeno. Pokud například zůstavitel stanoví, že určité právo trvá do určitého věku nebo do jiné rozhodné chvíle, použijí se pravidla § 1564 až § 1568 občanského zákoníku.

Příkaz ukládá dědici nebo odkazovníkovi, aby něco vykonal nebo se určitého jednání zdržel. Například může zůstavitel uložit dědici, aby z dědictví zajistil opravu střechy domu nebo splnil jiný konkrétní úkol. Nesplnění příkazu může mít podle okolností za následek zmaření zůstaveného práva, pokud zůstavitel neurčí jinak (§ 1569 občanského zákoníku).

Vedlejší doložky ale mají své hranice. Soud například nepřihlédne k doložce, která pouze zjevně obtěžuje dědice nebo odkazovníka ze zůstavitelovy svévole, která zjevně odporuje veřejnému pořádku nebo je nesrozumitelná. Zákon také nepřihlíží k podmínce, kterou by zůstavitel ukládal dědici, aby uzavřel či neuzavřel manželství nebo aby v něm setrval či jej zrušil (§ 1551 a § 1552 občanského zákoníku).

Zůstavitel může zároveň v závěti povolat vykonavatele závěti, který má dbát na řádné splnění jeho poslední vůle. Může také povolat správce pozůstalosti, jehož úkolem je spravovat pozůstalost nebo její část. Povolání správce pozůstalosti vyžaduje formu veřejné listiny
(§ 1553 až § 1560 občanského zákoníku).

TIP Z PRAXE: Vedlejší doložky se hodí zejména tehdy, když nechcete pouze určit dědice, ale chcete také stanovit, jak má s určitým majetkem nakládat nebo jakou povinnost má po vašem úmrtí splnit. Je ale důležité formulovat takové ustanovení přesně a přiměřeně.

Koho můžete určit jako dědice?

Musí být dědicem někdo z rodiny? Nemusí. Zůstavitel může jako dědice povolat osobu, kterou si sám zvolí. Může jít například o partnera, sourozence, přítele nebo jinou osobu. Právo povolat dědice je osobním právem zůstavitele (§ 1496 občanského zákoníku).

Můžete určit jednoho dědice nebo rozdělit pozůstalost mezi více lidí. Můžete také určit náhradního dědice pro případ, že původně povolaný dědic dědictví nenabude.

Vaše volnost však není neomezená. Zákon chrání tzv. nepominutelné dědice. Těmi jsou děti zůstavitele a, pokud nedědí, jejich potomci. Nepominutelnému dědici náleží právo na povinný díl (§ 1643 občanského zákoníku).

To je důležité zejména tehdy, pokud chcete svůj majetek přenechat osobě mimo rodinu nebo chcete mezi svými dětmi nastavit rozdílné podíly.

TIP Z PRAXE: Pokud chcete zvýhodnit konkrétní osobu, nestačí se soustředit pouze na její podíl. Před sepsáním závěti je vhodné ověřit, zda máte nepominutelné dědice a jak jejich povinný díl ovlivní rozdělení celé pozůstalosti.

Můžete závětí vynechat děti?

Dítě nemusíte v závěti určit jako dědice. Tím ale automaticky nezanikne jeho právo na povinný díl.

Děti zůstavitele jsou nepominutelnými dědici. Pokud se práva na povinný díl nezřekly a nebyly platně vyděděny, náleží jim povinný díl i tehdy, když je zůstavitel v závěti jako dědice nepovolá. Pořízením pro případ smrti nelze jejich povinný díl bez dalšího zkrátit (§ 1492 občanského zákoníku).

U zletilého potomka činí povinný díl nejméně jednu čtvrtinu jeho zákonného dědického podílu. U nezletilého potomka jde nejméně o tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu (§ 1643 občanského zákoníku).

Povinný díl navíc neznamená, že dítě automaticky získá konkrétní dům, byt nebo jinou věc z pozůstalosti. Nepominutelný dědic, který není dědicem, má podle § 1654 zásadně právo na peněžní částku odpovídající hodnotě jeho povinného dílu.

Chcete potomka z dědictví skutečně vyloučit? Samotné vynechání dítěte v závěti nestačí. Nepominutelného dědice lze vydědit pouze ze zákonem stanovených důvodů podle § 1646 a násl. občanského zákoníku.

Mezi tyto důvody patří například neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi, neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele nebo trvale nezřízený život.

TIP Z PRAXE: „Nebýt uveden v závěti“ a „nemít žádný nárok“ nejsou stejné situace. Pokud chcete potomka z dědictví skutečně vyloučit, je potřeba posoudit, zda jsou splněny podmínky vydědění.

Jak závěť správně sepsat?

Musí být závěť vždy sepsaná u notáře? Nemusí. Občanský zákoník připouští několik forem závěti.

Závěť se zpravidla pořizuje jako soukromá listina, nebo jako veřejná listina. Obecně platí, že soukromou listinou je listina, u níž musí ten, kdo se jí dovolává, prokázat její pravost a správnost. Naproti tomu veřejnou listinou je listina vydaná orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci nebo listina, kterou za veřejnou listinu prohlásí zákon (§ 565 až § 567 občanského zákoníku).

Závěť jako soukromá listina

Nejjednodušší možnost představuje vlastnoruční závěť. Zůstavitel musí celý její text napsat vlastní rukou a také jej vlastnoručně podepsat (§ 1533 občanského zákoníku).

Pokud závěť vlastní rukou nenapíšete, můžete ji pořídit také za účasti dvou svědků. Takovou závěť musíte vlastnoručně podepsat a před dvěma současně přítomnými svědky výslovně prohlásit, že listina obsahuje vaši poslední vůli (§ 1534 občanského zákoníku).

Zákon stanoví také zvláštní požadavky například pro nevidomé osoby nebo osoby se smyslovým postižením, které nemohou číst nebo psát. V těchto případech se uplatní zvláštní pravidla a zpravidla je potřeba účast tří svědků (§ 1535 a § 1536 občanského zákoníku).

Závěť jako veřejná listina

Další možností je závěť ve formě veřejné listiny, typicky ve formě notářského zápisu. Občanský zákoník výslovně připouští tuto možnost, tedy že zůstavitel může projevit poslední vůli ve veřejné listině (§ 1537 občanského zákoníku).

Výhodou je zejména odborné sepsání a bezpečnější uchování dokumentu. Údaj o závěti se zapisuje do Evidence právních jednání pro případ smrti, takže ji lze v rámci pozůstalostního řízení dohledat.

Kdy lze využít závěť s úlevami?

Co když člověk nemůže v mimořádné situaci využít běžnou formu závěti? Občanský zákoník pro tyto případy upravuje tzv. závěť s úlevami.

Například člověk, který se kvůli nenadálé události nachází v patrném a bezprostředním ohrožení života, může podle § 1542 pořídit závěť ústně před třemi současně přítomnými svědky. Stejná možnost existuje i tehdy, když je člověk v místě, kde je v důsledku mimořádné události ochromen běžný společenský styk a nelze po něm rozumně požadovat pořízení v jiné formě.

Další zvláštní situací je například bezprostřední obava, že zůstavitel zemře dříve, než bude moci pořídit závěť ve formě veřejné listiny. V takovém případě může jeho poslední vůli zaznamenat starosta obce, kde se zůstavitel nachází, za přítomnosti dvou svědků (§ 1543 občanského zákoníku).

Zákon upravuje také pořízení na palubě námořního plavidla nebo letadla a zvláštní formu závěti při účasti v ozbrojeném konfliktu nebo vojenských operacích. Poslední vůli zde za zákonných podmínek zaznamenává například velitel plavidla, letadla nebo vojenské jednotky (§ 1544 a § 1545 občanského zákoníku).

Tyto formy mají omezenou dobu platnosti. Například závěť podle § 1542 pozbývá platnosti po dvou týdnech, zatímco závěti podle § 1543 až § 1545 po třech měsících, pokud je zůstavitel stále naživu a může pořídit závěť ve formě veřejné listiny (§ 1549 občanského zákoníku).

TIP Z PRAXE: Závěť s úlevami není běžnou alternativou k vlastnoruční závěti. Je určena pro skutečně mimořádné situace, například bezprostřední ohrožení života, živelní událost nebo specifické situace na palubě lodi či letadla.

Jaká další pořízení pro případ smrti existují?

Závěť není jediným právním nástrojem, kterým lze upravit majetkové poměry pro případ smrti. Podle § 1491 občanského zákoníku jsou pořízeními pro případ smrti závěť, dědická smlouva a dovětek.

Dědická smlouva se od závěti liší především tím, že jde o smlouvu. Zůstavitel se na jejím obsahu dohodne s druhou smluvní stranou a dědická smlouva musí mít formu veřejné listiny. Na rozdíl od závěti ji zůstavitel nemůže jednostranně libovolně zrušit. Dědickou smlouvou navíc nelze pořídit o celé pozůstalosti – jedna čtvrtina musí zůstat volná pro jiné pořízení pro případ smrti (§ 1582 a § 1585 občanského zákoníku).

Dovětek slouží především k doplnění poslední vůle. Může například obsahovat odkaz, podmínku, doložení času nebo příkaz (§ 1498 občanského zákoníku).

Pro běžnou představu lze rozdíl zjednodušit takto:
závětí určujete především, kdo bude dědit, dědickou smlouvou se na dědictví smluvně zavazujete a  dovětkem svou poslední vůli doplňujete o další ustanovení.

TIP Z PRAXE: Pokud si nejste jistí, zda vám stačí závěť, nebo potřebujete závaznější řešení, rozhoduje především to, koho chcete povolat za dědice, co chcete konkrétně upravit a jakou míru závaznosti od svého pořízení očekáváte.

Na co si dát při sepisu závěti pozor?

Může chyba v závěti způsobit problém? Ano. Komplikace může způsobit například nedodržení zákonné formy, chybějící podpis nebo nesplnění požadavků na svědky. Problém může vzniknout také tehdy, když není jasné, koho chtěl zůstavitel za dědice povolat.

Závěť se sice vykládá tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele, výkladem ale nelze vytvořit vůli, kterou zůstavitel vůbec neprojevil (§ 1494 a § 1497 občanského zákoníku).

Specifická pravidla platí také tehdy, pokud zůstavitel pořizuje v době, kdy je v péči zdravotnického nebo sociálního zařízení. Pokud za dědice nebo odkazovníka povolá osobu, která takové zařízení spravuje, je v něm zaměstnána nebo v něm jinak působí, je takové povolání za zákonem stanovených podmínek neplatné, není-li závěť učiněna ve formě veřejné listiny (§ 1493 občanského zákoníku).

Pozor je potřeba dát také na uložení závěti. Pokud ji máte uloženou doma, musí být po vaší smrti dohledatelná. U závětí evidovaných prostřednictvím notáře je jejich dohledání jednodušší.

Závěť je zároveň možné během života změnit nebo zrušit. Zůstavitel může závěť nebo její jednotlivá ustanovení kdykoli zrušit, například pořízením pozdější závěti nebo výslovným odvoláním (§ 1575 a násl. občanského zákoníku).

TIP Z PRAXE: Nestačí napsat závěť „někam do šuplíku“. Pokud nikdo nebude vědět, že existuje, může být její dohledání zbytečně komplikované. U notáře je údaj o závěti evidován, takže ji lze v rámci pozůstalostního řízení dohledat.

TIP Z PRAXE: Při sepisu závěti doporučujeme přesně určit, kdo má být dědicem, jaký podíl má získat a případně komu má připadnout konkrétní věc. Vyhnete se tak zbytečným nejasnostem při výkladu poslední vůle.

Praktický příklad: Pan Michal řeší, jak rozdělit majetek mezi děti

Pan Michal nám napsal: „Mám dvě dospělé děti a chci, aby po mně připadl dům dceři, ale ostatní majetek bych chtěl rozdělit mezi obě děti. Je to možné?“

Ano. Pan Michal může v závěti určit, kdo má jeho majetek dědit, a nastavit dědické podíly podle své poslední vůle. Pokud chce konkrétní věc přenechat určité osobě bez toho, aby se z ní stal dědic, může za splnění zákonných podmínek využít také odkaz.

Současně ale musí respektovat právo svého syna na povinný díl, protože jako zletilý potomek je nepominutelným dědicem. Samotné uvedení dcery jako dědičky proto ještě neznamená, že syn nebude mít vůči pozůstalosti žádný nárok.

Při rozdělování majetku mezi více osob je proto důležité přesně určit, kdo má být dědicem, kdo případně odkazovníkem a jaký majetek nebo jeho část má jednotlivým osobám připadnout.

Chcete si nechat připravit závěť?

Zvažujete sepsání závěti? Pokud chcete svou poslední vůli nastavit jasně a s ohledem na konkrétní rodinnou a majetkovou situaci, můžete využít Naši právní službu. Výstup zpracuje zkušený advokát EasyPráva, obdržíte jej do 48 hodin od dodání podkladů a cenu znáte předem, bez hodinové sazby a nepříjemných překvapení.

Objednat sepsání závěti → https://easypravo.cz/produkt/zavet/

Časté otázky

Co se stane, když závěť nemám?
Pokud neexistuje závěť ani dědická smlouva, použije se zákonná dědická posloupnost. Pokud závěť upravuje jen část pozůstalosti, může se podle zákona dědit také ohledně jejího zbytku.

Mohu v závěti určit jako dědice člověka, který není příbuzný?
Ano. Jako dědice můžete povolat i osobu mimo rodinu. Musíte ale respektovat práva nepominutelných dědiců.

Musím závěť sepsat u notáře?
Nemusíte. Závěť může být například vlastnoruční nebo pořízená za účasti dvou svědků. Jednou z možností je také závěť ve formě veřejné listiny.

Jaký je rozdíl mezi závětí a dědickou smlouvou?
Závěť je jednostranné a odvolatelné právní jednání. Dědická smlouva je smluvní pořízení, které vyžaduje souhlas druhé strany a formu veřejné listiny. Dědickou smlouvou navíc nelze pořídit o celé pozůstalosti.

Mohu závěť po sepsání změnit?
Ano. Závěť můžete během života změnit nebo zrušit. Můžete také pořídit novou závěť, která tu dřívější v neslučitelném rozsahu nahradí (§ 1575 a § 1576 občanského zákoníku).